Sexting začíná dřív, než si myslíte. Týká se už jedenáctiletých

Sexting není problémem středoškoláků, začíná už na základní škole

Možná jste si mysleli, že problematika sextingu přichází až v pozdějším věku. To je ale omyl. Sexting se rozhodně netýká jen dospívajících ze středních škol, setkat se s ním mohou už děti na druhém stupni, což plyne z dotazníkového šetření Masarykovy univerzity.

V jedenácti letech se dětem mění svět. Přecházejí na druhý stupeň základní školy, dostávají víc svobody a generace Alfa je navíc specifická v tom, že nemá jasně nastavené hranice mezi online a offline světem. Nastupuje puberta a přirozená zvědavost, na děti zároveň působí sociální tlak, chtějí zapadnout do party a v takto nízkém věku ještě nejsou schopné domyslet všechny důsledky svého chování.

Jak může sexting vypadat v praxi?

Z výzkumu MUNI vyplynulo, že děti ve věku 11–14 let jsou spíš příjemci, nikoli iniciátory sextingu, nicméně i tak je na pováženou, že každé páté dotazované dítě ve věku 11–14 let dostalo za posledních 6 měsíců sexuálně laděnou zprávu. Za pozornost stojí fakt, že děti negativně rozrušil i obsah, který v podstatě čekaly. A jak může sexting vypadat v běžném životě dětí?

1. Past „důkazu lásky“

Tento scénář je asi nejčastější. Dítě (často se jedná o dívku) si píše s někým, kdo se jí líbí. Druhá strana začne vyžadovat fotku jako potvrzení náklonnosti a slibuje, že ji nikomu neukáže. Fotka ale často zůstane v telefonu příjemce a ten ji pak pošle dál. Odesílatel pak nad tímto obsahem ztrácí jakoukoli kontrolu.

2. Skupinový tlak a „hra na pravdu“

Děti dnes používají uzavřené skupiny na Messengeru, WhatsAppu a dalších platformách. Hrají třeba hru „vadí/nevadí“, při které dítě dostane úkol vyfotit se v koupelně bez trička. Ve skupině stačí jeden člověk, který si udělá screenshot a fotku rozpošle nebo jinak zneužije. Dětem chybí schopnost domyslet koncept „navždy“. Screenshot je otázkou sekundy a fotka může v digitálním prostoru žít i desítky let.

3. Grooming a nenápadný predátor

Když byli mileniálové dětmi, dostávali hlavně příkazy, aby si venku dávali pozor na cizí lidi. Dnešní děti narazí na predátora spíš v online světě než v tom reálném. I když i tady je opatrnost samozřejmě namístě. Predátor málokdy útočí přímo, často se vydává za vrstevníka se stejnými zájmy, například během hraní Minecraftu nebo Robloxu. Týdny si s dítětem píše o hře a pak přijde posun do intimnější roviny a posílání fotografií nebo videí. Dalším krokem je pak psychický nátlak na dítě a jeho vydírání.

Děti možná vypadají vyspěle, emočně jsou ale stále nezralé

I přes očekávání sexuálně laděné zprávy se téměř 80 % dotazovaných dětí po jejím obdržení cítilo rozrušeně. Zdá se tak, že souhlas sám o sobě ještě nezaručuje pozitivní zkušenost. Je třeba si říct, že i když jsou děti v této věkové skupině někdy vnímané už jako „velké“, stále jsou to jen děti. Emočně pak zasahuje žádost o poslání intimně laděného obsahu obě pohlaví podobně.

To, že vaše dítě samo neposílá svoje intimní fotografie nebo fotky ve vyzývavých polohách, ještě neznamená, že se nic neděje. I sexuálně laděné zprávy, které dítě „pouze“ dostane, vytváří tlak, nejistotu, obavu z reakce druhé osoby a narušují hranice dítěte.

Zatímco u dětí ve věku 11–12 let má zkušenost s obdržením zprávy 10 %, u věkové skupiny 15–16 let je to už každý třetí (30 %).

Varovné signály, u kterých byste jako rodiče měli zpozornět

Sexting jde ruku v ruce s obrovskou mírou studu. Pokud sebou dítě trhne, když mu pípne zpráva, telefon zakrývá, má výbuchy vzteku nebo pláče, uzavírá se do sebe, přestává mluvit o kamarádech, které dřív zmiňovalo denně, nebo s telefonem okamžitě odchází z místnosti, zpozorněte.

Dobrá zpráva je, že jako rodiče nejste zcela bezmocní. Nemusíte být experty na sociální sítě ani znát každý trend, který zrovna hýbe internetem. To nejdůležitější máte ve svých rukou, a to možnost budovat vztah se svým dítětem. Důležité je vytvářet prostor pro rozhovor. Zákazy nebo výslechy nikam nevedou. Ideální jsou otevřené praktické otázky typu: Někdy si lidi ve třídě posílají divné zprávy, už se ti to stalo taky? Dítě tak dostane signál, že se o tom smí mluvit a rodič zvládne bez vyhrocených emocí přijmout jakoukoli odpověď.

Úkolem rodiče není sexting vymýtit, protože dítě poznává samo sebe a přirozeně je v oblasti sexu a zájmu o druhé pohlaví s přibývajícím věkem zvědavější. Rodič by měl pouze naučit dítě vnímat svou vlastní nepohodu a umět říct ne na situaci, která už mu v této oblasti není komfortní.

To, že dítě se zprávou nebo fotkou souhlasilo, rozhodně neznamená, že je na ni emočně připravené. Výzkumy potvrzují, že i když dítě sexting samo vyhledává, následný pocit studu a ztráty soukromí je pro jeho nezralou psychiku stejně drtivý, jako kdyby k tomu bylo donuceno. Souhlas v jedenácti letech není informovaný souhlas dospělého.

Děti potřebují slyšet, že mají právo říct ne, a to i v online světě.

Sexuální žádosti a nevyžádané zprávy nejsou známkou selhání rodičů ani dětí. Jsou součástí digitální reality, ve které dnešní děti vyrůstají. Není proto cílem vás strašit ani vyvíjet nátlak na děti. Cílem je vzdělávat se ve světě, který se vlivem digitálních technologií proměňuje, a vědět, jak na některé situace adekvátně reagovat.

První pomoc aneb Co dělat, když už se to stalo?

Rodiče často v panice pod tlakem emocí dělají chyby. Jak se zachovat, abyste situaci s dítětem zvládli?

• Nepanikařte a nekřičte: Vaše reakce rozhodne o tom, jestli za vámi dítě přijde i příště.
• Nemažte důkazy: Pokud jde o vydírání (grooming), udělejte screenshoty. Budou potřeba pro policii nebo školu.
• Zablokujte útočníka: Okamžitě přerušte kontakt, neodpovídejte na výhrůžky.
• Kontaktujte odborníky: Linka bezpečí, Stop online, Take it down, nebo portál E-Bezpečí jsou tu i pro vás.

Zdroje obrázků: Freepik.com a Výzkumná zpráva Sexting v Česku