Každé čtvrté dítě ve věku 11 až 16 let se osobně setkalo s člověkem, kterého znalo jen z internetu

Povídali si nebo psali online, pak se rozhodli potkat „naživo“. Takový scénář potvrdila čtvrtina (24,4 %) dětí ve věku 11 až 16 let. Zahrnuti jsou dívky a chlapci, kteří se zúčastnili alespoň jednoho takového osobního setkání v posledních dvou letech, uvádí studie výzkumného týmu IRTIS brněnské Masarykovy univerzity. Z týmu vzešla i tři jednoduchá doporučení pro to, aby setkání bylo, pokud možno, příjemné a bezpečné. 

Ověřujte. Základem je, aby na setkání přišel člověk, kterého dospívající očekával. Ověřit na internetu něčí totožnost není jednoduché, pomoci však může například kontrola profilů na sociálních sítích nebo žádost o aktuální fotku v nějaké konkrétní póze. 

Nespěchejte. V delším online kontaktu se můžeme o člověku více dozvědět a také sladit očekávání od schůzky: jdeme se jen potkat, nebo jdeme na rande? 

Informujte. Je dobré o plánované schůzce říct rodičům, vzít si s sebou někoho dalšího, setkat se na veřejném místě a zachovat opatrnost i při dalším setkání.

Zmíněná studie ale především zkoumala motivy, proč se dospívající pro setkání rozhodli. Jestli šlo o „přátelský motiv“ (si s někým popovídat), o „romantický motiv“ (rande) nebo „instrumentální motiv“ (něco koupit, prodat, vyměnit nebo si třeba zajistit doučování).

„Romantická“ setkání mohou být rizikovější

Nejčastěji šlo o přátelská setkání, motivy se ale prolínají. „Před schůzkami, které se konaly pouze v přátelském duchu, si adolescenti s druhou osobou déle povídali online a mohli se tak lépe předem poznat. Setkání čistě romantická a ta, kde se mísí romantické a instrumentální motivy, mohou přinášet větší riziko. Při nich podle našich dat pociťovali mladí lidé větší strach, že by jim druhá osoba mohla ublížit,“ říká Vojtěch Mýlek, jeden z autorů studie.

Přesun z online světa k fyzickému setkání znamenal pro naprostou většinu adolescentů příjemný (68 %) nebo neutrální (23 %) zážitek. „Při setkáních, kde se překrýval romantický motiv s instrumentálním, se však častěji stávalo, že druhá osoba byla jiného věku nebo se chovala hůře, než adolescenti očekávali,“ dodává Vojtěch Mýlek. 

Výsledky zároveň interpretuje opatrně, protože vzorek dětí se špatnou zkušeností je (naštěstí) malý.  Nepříjemná setkání také nemusí být nutně nebezpečná či škodlivá. Výsledky studie naznačují, že někdy mohou být dospívající pouze zklamáni tím, že člověk, se kterým se setkali, nenaplnil jejich očekávání.