Součástí byly nejen simulace budování mobilní sítě v terénu (mobilní síť v batohu Vodafone Instant Network), ale i modelové situace podpory v podmínkách katastrofy. Včetně týmové spolupráce, psychické odolnosti a krizové komunikace a zažili také až nepříjemně realistické přepadení a únos. V rozhovoru se dozvíte, proč na tenhle trénink nikdy nezapomenou.
Jak jste se vlastně k tomuto projektu dostali?
Aleš: Já projekt sleduji už dlouho, protože jsem ambasadorem aplikace Záchranka a je super, když můžeme technologie využívat tam, kde skutečně pomáhají lidem. Nejkritičtější je prvních 72 hodin po katastrofě, kdy je třeba obnovit komunikace pro záchranné složky, humanitární organizace i místní obyvatele. Letos takhle globální tým pomáhal obnovovat Wi-Fi po hurikánu Melissa na Jamajce, loni se nasazovala Wi-Fi v odříznutých vesnicích v Polsku při povodních. Tenhle projekt prostě reálně pomáhá lidem v nouzi.
Honza: Já jsem byl ve správnou chvíli na správné místě. Ten projekt jsem do detailu neznal, ale protože pracuji v networku, dávalo mi to smysl.
Pojďme si nejdřív říct, co to vlastně je ta mobilní síť v batohu?
Honza: Základem je batoh s technologií pro Wi-Fi pokrytí, satelitní konektivita, v našem případě je to anténa Starlink, která chytá internet přímo ze satelitů. Ten pak řídí router Cisco Meraki a venkovní Wi-Fi jednotky vytvoří silnou síť pro všechny. Napájení je možné z místní elektřiny, elektrocentrály nebo přes bezdrátovou stanici se solárními panely.
V čem je řešení výhodnější oproti ostatním?
Aleš: Obrovskou výhodou řešení je mobilita. I tam, kde neprojedou auta, my vezmeme batoh na záda, jdeme pěšky a dokážeme v rozumném čase obnovit provoz sítě. Díky satelitnímu připojení stačí výhled na oblohu a internet dorazí i do míst, kde by jinak nebyl vůbec žádný.
Má stanice i nějaké další praktické využití?
Honza: Určitě, součástí vybavení je i speciální zařízení Instant Charge, které dokáže najednou nabíjet až 30 mobilních telefonů přes USB. To je v krizových situacích obrovská výhoda.
Vzít síť na záda zní jednoduše. Kolik to váží?
Aleš: Jeden batoh váží asi 10 kilo, power stanice váží víc. Minimální tým tvoří čtyři lidé, ideální ale je, když je jich osm až dvanáct. V ČR má mít dobrovolnický tým 10 lidí.
Jak dlouho trvá zprovoznění sítě v terénu?
Honza: Samotné zapojení technologie je otázka desítek minut až hodiny. Vše je předkonfigurované, takže po krátkém školení zvládnou zapojení i ne-technici. Jakmile je síť aktivní, lidé mohou volat přes WhatsApp nebo klasicky díky VoWiFi.
Trénink v drsném Walesu
Jaké scénáře jste trénovali?
Aleš: Trénovali jsme přežití v nehostinných podmínkách – stavbu stanů, vaření na lihových vařičích i navigaci bez GPS pomocí mapy a buzoly. Modelové mise simulovaly výjezd do krizové oblasti: pasová kontrola, checkpointy a krizová komunikace s lidmi, se kterými nemusíte mluvit stejnou řečí.
Jaké byly podmínky a největší zážitek?
Honza: Počasí bylo mizerné, hodně pršelo. Ale největší zážitek byla simulace únosu. Lidé v kuklách nás vytáhli z auta, museli jsme klečet na štěrku a nevěděli jsme, co bude dál. Bylo to velmi intenzivní a psychicky náročné.
Kdo je kdo
- Aleš Bernášek: Stratég věnující se inovacím v telekomunikacích. Ambasador aplikace Záchranka a mentor v Laboratoři Nadace Vodafone.
- Honza Čuma: Systémový inženýr ve Vodafonu. Má zkušenosti s dobrovolnickou pomocí v místech zasažených tornádem či povodněmi.
- Radek Baudyš: Senior specialista interní komunikace, fotograf a tvůrce grafiky pro interní sítě.
Co byste měli vědět o Vodafone Instant Network
Program INER (Emergency Response) propojuje komunity a humanitární organizace v krizových situacích. Od roku 2025 funguje v Česku jako jeden z lokálních hubů.
- Začátky (2012): První nasazení po tajfunu Bopha na Filipínách.
- Technologie: Využívá LEO satelity (Starlink) a testuje AST SpaceMobile.
- Dopad: Více než 28 velkých krizí po celém světě.
- Budoucnost: Cílem je zrychlit reakci a snížit uhlíkovou stopu.
Zkušenosti z výcviku
"Výcvik mi dal větší jistotu pro krizové situace a naučil mě lépe komunikovat a spolupracovat v týmu." – Honza
"Musel jsem klečet na štěrku, čekat, co bude dál. V tu chvíli jede fantazie opravdu na plné obrátky. Cílem bylo naučit nás zachovat klid." – Aleš
