Digitální inkluze jako most napříč komunitami: Cesta k silnější, spravedlivější a odolnější Evropě

1. SHRNUTÍ

Pro většinu z nás je připojení k internetu samozřejmou součástí každodenního života, stejně jako elektřina nebo topení. Podobně jako nevnímáme rozsvěcení světel, nevnímáme ani zapínání telefonu, počítače nebo televize. Digitální gramotnost se stala stejně samozřejmou jako čtení nebo psaní.

Miliony lidí po celé Evropě však stále zůstávají vyloučené. Podle aktuálních dat až 44 % občanů Evropské unie postrádá základní digitální dovednosti[1], a ještě minulý rok neměla každá pátá domácnost na venkově pokrytí 5G[2]. Digitální inkluze přitom není jen promarněnou příležitostí, ale její nedostatky mají dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku, sociální soudržnost a politickou stabilitu Evropy. Nepodaří-li se tyto nedostatky a spolu s nimi i překážky digitální transformace odstranit, mohly by do roku 2033 stát hrubý domácí produkt EU až 1,3 bilionu eur.[3]

Digitální propast je přitom hlavním faktorem této ztráty, protože digitálně vyloučené komunity čelí horšímu zdravotnímu stavu, slabším výsledkům ve vzdělávání a nižší důvěře v instituce.[4]

Být online je nezbytnou součástí moderního života a klíčem k příležitostem digitální doby, ve které žijeme. V Německu digitalizace zvýšila v roce 2023 zisky společností (EBIT) o 28 miliard eur[5]. V Portugalsku si firmy, které digitalizují, mohou dovolit platit svým lidem až o 37 procent vyšší mzdy[6]. A v severských zemích, jako jsou Finsko, Švédsko a Dánsko, kde je digitální gramotnost nejvyšší, je důvěra v instituce konzistentně silnější.

Naopak, digitálně vyloučení lidé a firmy jsou méně ekonomicky aktivní a více se spoléhají na analogové a nákladné veřejné služby. Vzniká tak začarovaný kruh ekonomické stagnace, sociální fragmentace a klesající důvěry v instituce. To je dokonalou živnou půdu pro zklamání ze státu.

Digitalizace sama o sobě přináší celou řadu výzev – od dezinformací po manipulaci. Ty jsou nejakutnější tehdy, když jsou digitální gramotnost, sociální soudržnost a důvěra v politické instituce nízké. V geopoliticky nestabilním světě je proto nezbytné budovat digitálně gramotnou společnost, kde se lidé dokážou bezpečně orientovat v online prostoru.

Digitální inkluze může obnovit důvěru a posílit naši odolnost pro další generace. Politici mají k dispozici nástroje pro to, aby přinesli skutečné změny. Pokud budou jednotlivé státy dále rozšiřovat přístup k vysoce kvalitní infrastruktuře a rozvíjet digitální dovednosti, mohou zvýšit ekonomickou aktivitu a produktivitu firemního sektoru. Tím mohou zvýšit příjmy z daní a plně využít digitalizaci a inovace ve veřejných službách, jako je zdravotnictví a vzdělávání.

Je načase, aby evropští lídři jednali.

2. ÚVOD

V Evropě přetrvávají nerovnosti napříč generacemi, regiony a socioekonomickými skupinami. Nedávné šoky, jako je pandemie covidu-19, energetická krize a rostoucí inflace, tyto rozdíly ještě prohloubily[7]. Příjmová nerovnost vzrostla ve většině nových členských států EU[8] a mladší generace čelí větší ekonomické nejistotě. Ale prohlubuje se ještě další, méně viditelná propast: digitální.

Digitální vyloučení není okrajovým problémem. Má mnoho podob, od přístupu ke spolehlivému, kvalitnímu připojení a zařízením, až po nedostatek dovedností a sebevědomí a schopnosti držet krok s rychle se vyvíjejícími technologiemi. O digitálním vyloučení se často mluví ve stereotypech jako o izolované vesnici bez širokopásmového připojení nebo o starých lidech stále používajících pevnou linku. Dopad je ale mnohem hlubší. Jako příklad lze použít nemocnici na venkově, která nemůže nasadit moderní zdravotnické technologie vyžadující konektivitu 5G Standalone (SA), nebo malé a střední podniky, které se snaží využívat analýzu v reálném čase pro to, aby zůstaly konkurenceschopné, ale nemají pro ni kvalitní připojení.

Digitální nástroje zlepšují přístup k práci, vzdělání, zdravotní péči a veřejným službám, ale miliony lidí stále plně nevyužívají jejich výhod. Velká část ekonomické hodnoty, kterou generují, tak zůstává soustředěna mezi několik málo globálních hráčů.

Naléhavost zajištění rovného přístupu a sdílených výhod z digitalizace tak roste. Pro ty, kteří mají dostatečné dovednosti a připojení, jsou výhody jasné; vyšší produktivita, lepší příležitosti a lepší služby. Pro ty, kteří je nemají, se propast každým rokem zvětšuje a čím déle přetrvává, tím škodlivější jsou její účinky. Bez účinných opatření by do roku 2030 mohlo až 40 % obyvatel EU postrádat základní digitální dovednosti.[9]

Digitální vyloučení je zdrojem nerovnosti, která nepřiměřeně postihuje ty, kteří již znevýhodnění jsou. Zhoršuje výsledky ve vzdělávání a péči o zdraví, snižuje celoživotní příjmy a prohlubuje regionální rozdíly.

Nejde ale jen o ekonomické nebo sociální problémy. Digitálně vyloučení občané a občanky se velmi pravděpodobně méně zapojí do veřejného rozhodování, což podkopává důvěru v občanské a demokratické instituce.[10] V době, kdy se evropský sociální smír rozpadá, násobí digitální vyloučení zklamání a frustraci, čímž vytváří úrodnou půdu pro extremistická hnutí.

Odstranění digitálních nerovností proto není jen technologickou nutností. Jde o obnovu příležitostí, legitimity a soudržnosti v době, kdy Evropa naléhavě potřebuje všechny tyto tři elementy, aby byla schopna čelit rostoucí ekonomické a geopolitické nejistotě.

3. DIGITÁLNÍ PROPAST A JEJÍ PŘÍČINY

Rozsah digitální propasti v Evropě je zjevný. Každá pátá venkovská evropská domácnost loni stále neměla pokrytí 5G.[11] A i tam, kde je 5G dostupné, často nejde o 5G Standalone (5G SA). To přináší obrovské náklady na nevyužité příležitosti, protože veřejné služby a podniky stále fungující v infrastruktuře sítí 4G nemohou využívat výhod pokročilých sítí poskytujících ultra nízkou latenci.

Malé a střední podniky zaostávají za většími společnostmi v digitální intenzitě a zavádění umělé inteligence do svých výrobních procesů.[12][13] Například pouze 53,4 % malých a středních podniků v Řecku vykazovalo v loňském roce alespoň základní úroveň digitální intenzity[14], což tuto zemi řadí na předposlední místo mezi členskými státy EU[15]. Tyto mezery poukazují na systémové slabiny v připravenosti Evropy na digitální dobu.

Digitální propast má mnoho příčin. Jedna z nich je geografická. Rozdíl mezi městskými a venkovskými oblastmi v základních digitálních dovednostech je dokonce 15 procentních bodů.[16] A rozšíření kvalitního připojení do odlehlých oblastí zůstává složité a často vyžaduje podporu státu.

Roli hrají také demografické příčiny. V roce 2023 mělo 70 % mladých Evropanů (16–24 let) alespoň základní digitální dovednosti, ve srovnání s pouhými 28 % lidí ve věku 65–74 let, což představuje generační rozdíl 42 procentních bodů.[17] Zejména v částech jihovýchodní Evropy nebyl rychlý hospodářský růst doprovázen rovnoměrným zapojením všech skupin populace do digitální ekonomiky.

Digitální vyloučení ale není náhoda – odráží nedostatečná politická rozhodnutí. Slabě rozvinuté digitální služby státu, malé investice do vzdělávání v oblasti technologií a nespolehlivá infrastruktura brzdí lidi i firmy napříč kontinentem.

Tam, kde státy jednají, je však dopad viditelný. Strategické investice do digitalizace v Česku vedly k tomu, že nejnovější zpráva o Digitální dekádě uvádí, že „digitální inkluze je silnou stránkou […], s rozšířenými základními digitálními dovednostmi a minimálními genderovými rozdíly a rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi“[18]. V Řecku zas digitalizace veřejných služeb zvýšila efektivitu a podpořila proinovační přístup[19].

Výsledky přináší i spolupráce veřejného a soukromého sektoru. V Irsku iniciativa Gigabit Hub společnosti SIRO (společný podnik státní energetické firmy ESB) a Vodafonu zavedla vysokorychlostní připojení do center pro práci na dálku v odlehlejších regionech. Podporuje tím malé a střední podniky, lidi na home office i odolnost místních komunit.[20]

Celostátní přístup k vysoce kvalitní digitální infrastruktuře jako 5G SA je zásadní pro prosperitu lidí, firem i veřejných služeb. V Německu přispěla expanze sítě v roce 2022 k hospodářské aktivitě více než 5 miliardami eur ročně, což je téměř dvojnásobek ekonomického výsledku sektoru strojírenství.[21] Lídři by měli vnímat ultramoderní konektivitu jako základ, na kterém bude stát budoucí hospodářský růst.

Příklady z těchto zemí ukazují, že digitální propast lze překonat investicemi do dovedností a připojení. V celé Evropě je proto potřeba jednat, jinak riskujeme významné ekonomické a společenské důsledky.

4. CENA ZA NEČINNOST: JAK DIGITÁLNÍ VYLOUČENÍ PROHLUBUJE PROBLÉMY

Digitální vyloučení je stále rostoucí hrozbou a jeho náklady se časem budou násobit. Tyto náklady jsou bezprostřední – lidé, regiony i firmy přicházejí o příležitosti plynoucí z digitální ekonomiky, a to z dlouhodobého pohledu, protože Evropa nedokáže naplno využít transformační technologie jako 5G Standalone (5G SA), umělou inteligenci (AI) či internet věcí (IoT).

Ekonomika a pracovní místa

Odolnost evropské ekonomiky stojí na síle malých a středních podniků (SME). Jenže vysoce digitalizovaných je pouze 20 % z nich.[22] Čím méně je firma digitalizovaná a propojená, tím méně produktivní a konkurenceschopná je – a tím pádem vytváří méně pracovních míst, vyplácí nižší mzdy, odvádí nižší daně a méně přispívá k růstu národní ekonomiky.[23]

Průměrný evropský zaměstnanec nebo zaměstnankyně dnes vytvoří jen 76 % hodnoty, kterou vytvoří zaměstnanec či zaměstnankyně v USA, což je částečně dáno i lepší digitalizací amerických firem.[24] Překlenutí digitální propasti by mohlo přinést HDP Evropské unie až 628 miliard eur[25] – což by se přímo promítlo do vyšších veřejných příjmů na zdravotnictví, školství, infrastrukturu i obranu.

Pokud se však na současném přístupu nic nezmění, státy se dostanou do nebezpečné fiskální spirály. Klesající příjmy z daní (kvůli nižší produktivitě, mzdám a růstu firem) a zároveň rostoucí sociální výdaje na podporu zranitelných komunit zatíží už tak napjaté rozpočty. Zpomalená digitální transformace by tak mohla EU do roku 2033 stát až 1,3 bilionu eur.[26]

Aby se ekonomické přínosy digitalizace rozprostřely napříč regiony i sociálními skupinami a nekoncentrovaly se v rukou několika hráčů, musí Evropa zajistit férový a inkluzivní digitální ekosystém, kde všichni budou hrát podle stejných pravidel.

Zdraví a kvalita života

U lidí ohrožených digitálním vyloučením existuje o 50 % vyšší pravděpodobnost, že budou mít problémy s využíváním zdravotních služeb. To vede k absenci včasné péče, vyššímu zatížení urgentních služeb a k růstu nákladů zdravotnického systému.[27]

Trpí i duševní zdraví – více než 42 % lidí se závažnými psychickými potížemi uvádí jako jednu z příčin digitální vyloučení a 46 % z nich nemá ani základní digitální dovednosti[28]. Usnadnění přístupu k digitálním technologiím a zvýšení digitálních dovedností by mohlo snížit izolaci, zlepšit přístup k péči a podpořit dlouhodobé duševní zdraví – a tím snížit i náklady na pozdní zásahy zdravotnického systému.

Odolnost společnosti i demokracie

Digitální vyloučení je pro Evropu strategickým rizikem. Podkopává rozvoj lidského kapitálu, regionální spravedlnost a občanskou společnost – a tím i soudržnost společnosti a odolnost demokracie.

Bez kvalitního připojení, zařízení a digitálních dovedností hrozí takto vyloučeným lidem ztráta moderního vzdělání a pracovních příležitostí – právě ve chvíli, kdy Evropa čelí akutnímu nedostatku talentů.

Méně propojené regiony, které navíc často vycházejí z nízké ekonomické základny, tak bojují se slabším výkonem, odlivem mozků a závislostí na dotacích. To limituje růst národní ekonomiky a přiživuje napětí mezi regiony v době, kdy populistická hnutí nabírají na síle.

Problém se přenáší i do domácností. Mnoho starších lidí, lidí s nízkými příjmy nebo na venkově nevyužívá elektronické bankovnictví, služby či e-government – kvůli chybějícím dovednostem nebo přístupu.[29] To omezuje jejich schopnost spořit, půjčovat si či využívat existující podporu a omezuje ekonomickou aktivitu.

Pokud lidé neumějí pracovat v digitálním světě nebo se dostávat k online veřejným službám, ztrácí důvěru ve stát. V dnešním bezpečnostním a geopolitickém prostředí to přímo podkopává evropskou demokratickou odolnost.

Digitalizace zároveň přináší nové hrozby – od šíření dezinformací tvořených umělou inteligencí po škodlivý obsah včetně netransparentních algoritmů. Těmto jevům se daří především tam, kde je slabá společenská soudržnost, nízká mediální gramotnost a nízká důvěra v politický systém.[30] V takovém kontextu se digitální začlenění stává součástí první obranné linie Evropy.

Posilování digitální gramotnosti tato rizika zmírňuje a pomáhá občanům sebevědomě působit v digitálním prostředí.[31] To je klíčové pro budování společnosti založené na politické důvěře – zvlášť když data ukazují, že lepší digitální přístup a konektivita výrazně zvyšují občanskou angažovanost a volební účast[32].

Multiplikační efekt

Digitální propast málokdy existuje izolovaně – často přiživuje i další formy znevýhodnění. Důsledky jako pomalejší růst, úpadek regionů, odliv obyvatel, nižší dosahované vzdělání a společenská či politická fragmentace se posilují navzájem. Pokud se neřeší, podkopávají růst, rozdělují společnost a narušují demokratické základy.[33]

Například u mladých Evropanů s nižší úrovní vzdělání je více než dvojnásobná pravděpodobnost, že jim chybí základní digitální dovednosti, oproti jejich vzdělanějším vrstevníkům.[34] To omezuje jejich celoživotní příjmy, účast na občanském životě a jsou zranitelnější vůči dezinformacím. Jak se služby přesouvají do online prostředí, ti bez přístupu nebo dovedností zaostávají, což posiluje dojem ze selhání státu. Roste frustrace, která vede k apatii a regionální nevraživosti.

5. ŘEŠENÍ

Změnit kurz a posunout digitální vyspělost Evropy vyžaduje politický leadership a rozhodné kroky ve čtyřech oblastech: strategickém leadershipu, infrastruktuře, poskytování veřejných služeb a investicích. Každá z nich předpokládá spolupráci států na evropské, národní i regionální úrovni včetně spolupráce se soukromým sektorem a občanskou společností.

1. Za prvé, lídři by měli zahrnout digitální začlenění mezi klíčové vládní priority. Digitální propast Evropy nelze řešit izolovaně – musí být integrována do hospodářských strategií a strategií odolnosti a uznána jako systémové riziko. Lídři by měli využívat kvalitní data k mapování digitálních mezer a určování prioritních aktivit, sladit legislativní reformy s cíli digitální inkluze. Evropská komise by měla koordinovat národní strategie, například v rámci Evropského semestru.
2. Za druhé, digitální začlenění by se mělo stát součástí všech veřejných politik. Vzhledem k jeho dopadu napříč sektory by nemělo zůstat jen v gesci ministerstev pro digitalizaci, ale mělo by být zahrnuto do plánů pro vzdělávání, zdravotnictví či průmysl. Zvláštní pozornost je třeba věnovat digitálním dovednostem mladých lidí – od pokročilých schopností, jako je využívání AI, práce s daty či kyberbezpečnost, až po jednodušší dovednosti, které pomáhají snižovat radikalizaci v online prostoru, sexuální násilí či násilí páchané na ženách. Příkladem je program Skills Upload Jr Nadace Vodafone, který ve spolupráci s neziskovými organizacemi, místními úřady a školami vybavil 10,5 milionu evropských studentů digitálními, programátorskými, AI a bezpečnostními dovednostmi.
3. Za třetí, evropské vlády musí digitalizovat veřejné služby. Země jako Estonsko, které dnes nabízí veškeré vládní služby online, ukazují, co je možné.[35] Ostatní by je měly následovat a zrychlit digitální transformaci, aby z ní měli prospěch všichni občané – a zároveň měli dovednosti potřebné k plnohodnotnému využívání online služeb.
4. A konečně, vlády by měly spolupracovat se soukromým sektorem na urychlení výstavby kvalitní konektivity, zejména v nedostatečně pokrytých regionech. Měly by podporovat dlouhodobé investice do sítí prostřednictvím spektrální politiky, regulačních a fiskálních rámců, které odměňují rozsah, efektivitu a rychlé nasazení. Tam, kde je to možné, by měly podporovat udržitelnou konkurenci a tam, kde to možné není, upřednostnit inkluzivní přístup – například prostřednictvím spravedlivé a konzistentní regulace v chystaných iniciativách, jako je Akt o digitálních sítích (DNA), který Komise plánuje zveřejnit v prosinci 2025.

Shrnutí klíčových doporučení pro politické lídry:

• Prioritizace digitální inkluze jako systémového rizika a ekonomické páky.
• Integrace digitálních dovedností do všech veřejných politik (vzdělávání, zdravotnictví).
• Urychlení digitalizace veřejných služeb (e-government).
• Podpora dlouhodobých investic do kvalitní konektivity (5G SA) skrze regulační reformy.

6. ZÁVĚR

Digitální začlenění je rozhodující pro Evropu i její místo ve světě. Umožňuje lidem využívat veřejné služby, učit se nové dovednosti, najít práci, rozvíjet podnikání a zůstat ve spojení bez ohledu na příjem, věk či adresu. Má i makroekonomický přínos, který by měl chtít každý politický lídr: silnější ekonomiku, zdravější komunity a důvěru v demokratické instituce.

Vzhledem k rychlosti technologických změn (například v oblasti AI) hrozí, že bez patřičných opatření budou digitálně „začlenění“ a „vyloučení“ čím dál víc žít v oddělených světech. Evropa tak bude dál ztrácet krok s globální konkurencí a zároveň oslabí ekonomické základy, na kterých vlády stojí.

Řešení digitálního vyloučení dnes znamená vyhnout se mnohem vyšším nákladům zítra.

Dobrou zprávou je, že řešení existují. S vhodnými pobídkami, chytřejší regulací a společným závazkem vlád, firem a občanské společnosti je možné zajistit, aby se lidé i firmy plně zapojili do stále digitalizovanější společnosti – a aby z ní těžili.

Doručit tato řešení bude skutečným důkazem politického leadershipu v době, která je čím dál komplikovanější.

Bibliografie:

1. European Commission, Digital Decade DESI indicators, 2025 (data period: 2023)
2. European Commission, Broadband coverage in Europe 2024 – Mapping progress towards the coverage objectives of the digital decade – Final report, Publications Office of the EU, 2025
3. European parliament, Digital transformation – Costs of non-Europe, European Parliamentary Research Service, January 2022
4. European parliament, Digital transformation – Costs of non-Europe, European Parliamentary Research Service, January 2022
5. Vodafone Germany, Ausbau bringt Deutschland jährlich 5 Milliarden Euro, 2022
6. BCG, Nova SBE, Google, O Caminho para um Portugal Biónico: A maturidade digital do tecido empresarial em Portugal, June 2021. And Deloitte, University of Coimbra, Avaliação do Potencial Económico da Transição Digital em Portugal, 2023.
7. Eurofound, Promoting social cohesion and convergence – Economic and social inequalities in Europe in the aftermath of the covid-19 pandemic, 2023
8. Eurofound, Inequalities unmasked: Reality of disparities across the EU, May 2024
9. Joint Research Centre, How to reach the EU target of 80% of adults with basic digital skills by 2030?, March 2025
10. Frey, Baldassarri & Billari,Bridging the Digital Divide Narrows the Participation Gap: Evidence from a Quasi-Natural Experiment Sociological Science, 2024
11. European Commission, Broadband coverage in Europe 2024 – Mapping progress towards the coverage objectives of the digital decade – Final report, Publications Office of the EU, 2025
12. Eurostat, Digitalisation in Europe, 2023 edition. In 2022, European Commission research showed 70% of all EU businesses reached a basic level of digital intensity. The share for SMEs was 69%, around 20 percentage points (pp) below the EU 2030 target, while for large businesses it stood at 98%.
13. Eurostat,Artificial intelligence by size class of enterprise. Eurostat data shows that in 2024 in the EU 13% of SMEs used at least one AI technology compared to 41% of enterprises larger than 250 employees.
14. V kontextu EU se digitální intenzitou rozumí míra, do jaké podniky přijímají a využívají digitální technologie. Měří se pomocí Indexu digitální intenzity (DII), který vychází z 12 digitálních oblastí, jako je například e-commerce, využívání sociálních médií, cloud computingu nebo opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti.
15. European Commission, Greece 2024 Country Report
16. Eurostat,Urban-rural Europe digital society, May 2024
17. European Commission, Skills for the digital age, Data extracted in April 2024
18. European Commission, Czech Republic 2025 Digital Decade Country report.
19. OECD, Digital Transformation Projects in Greece’s Public Sector, 20 December 2024
20. Siro, Gigabit Hub Initiative
21. Vodafone Germany, Ausbau bringt Deutschland jährlich 5 Milliarden Euro, 2022
22. European Commission, Digital Innovation, Joint Research Centre
23. OECD, SMEs going digital: policy challenges and recommendations, 2020
24. Accenture, Europe’s AI Reckoning, 2025 
25. SAGE, Empowering SMEs in the Digital Decade The €628 Billion Opportunity, Sage’s Manifesto for EU SME Policy, 2023
26. European parliament, Digital transformation – Costs of non-Europe, European Parliamentary Research Service, January 2022
27. Good things Foundation, Digital inclusion and health – summary of key statistics, December 2024
28. British Journal of Psychiatry, The digital divide in people with severe mental illness: lessons learned and challenges lying ahead, Cambridge University Press, March 2025
29. European Commission, Digital Inclusion and Accessibility, July 2024
30. European Commission, Safer Together: Strengthening Europe’s Civilian and Military Preparedness and Readiness, October 2024
31. European Parliament, The impact of disinformation on democratic processes and human rights in the world, 2021
32. ESRC Centres for Digital Futures at Work, Euroship: digitalisation, exclusion and social citizenship in Europe
33. OECD, Shrinking smartly and sustainably, May 2025
34. Eurostat, Skills for the digital age, April 2024. In 2023, the share of people with at least basic digital skills in the EU varied between 80% for those with high formal education and 34% for those with no or low formal education.
35. E-Estonia, Estonia: 100% digital government services, with divorce as the final step, January 2025

Příloha 1: Případové studie společnosti Vodafone – spolupráce jako řešení digitálního vyloučení

Digitální vyloučení má mnoho podob a neexistuje na něj univerzální recept. K překlenutí digitální propasti je potřeba přístup přizpůsobený místním podmínkám a potřebám jednotlivých komunit. Nejefektivnější řešení vznikají tehdy, když spolupracují vlády – na evropské, národní i regionální úrovni – s obchodním, neziskovým sektorem, charitami i samotnými komunitami. Následující případové studie nabízejí modely, které mohou tvůrci politik využít k budování inkluzivní a odolné Evropy.

Případová studie 1: Podpora mládeže v programu Skills Upload Jr

Nadace Vodafone spustila program Skills Upload Jr jako svou vlajkovou iniciativu v oblasti digitální inkluze dětí a mladých. Jeho cílem je vybavit znevýhodněné mladé lidi základními digitálními, IT a AI dovednostmi. Program běží v osmi evropských zemích (Španělsko, Německo, Portugalsko, Albánie, Rumunsko, Nizozemsko, Turecko a Řecko) a propojuje školní výuku, národní soutěže v programování, edutainmentové kampaně i praktické využití nových technologií. Součástí jsou také moduly o digitální bezpečnosti, které mladým lidem pomáhají rozvíjet kritické myšlení a zodpovědný přístup v online prostředí.

Projekt vznikl ve spolupráci s organizací Save the Children a řídí se doporučeními Digital Wellbeing Youth Board, poradní skupiny vedené samotnou mládeží. Síť lokálních partnerů – včetně vládních agentur, neziskových organizací a škol – zajišťuje, že se program v každé zemi přizpůsobí konkrétním potřebám.

Od svého spuštění oslovil Skills Upload Jr více než 10,5 milionu studentů, což z něj činí jeden z největších programů digitální inkluze mládeže v Evropě.

• Na rumunském venkově dokázala jedna učitelka díky Skills Upload Jr zařadit do výuky digitální nástroje a interaktivní metody. Zachránila tak svou školu před uzavřením a výrazně zvýšila zapojení žáků.
• V Albánii program podpořil vznik 147 nových programátorských kroužků, týdenních inovačních setkání a zajistil školení pro 1 700 učitelů a 2 500 studentů během šesti měsíců.

Tyto příklady ukazují, že investice do digitálního vzdělávání posilují lidský kapitál i sociální odolnost – dva klíčové pilíře dlouhodobé konkurenceschopnosti Evropy.

Případová studie 2: Oživení venkovských komunit v Irsku

Iniciativa Gigabit Hub, kterou společně realizují společnosti SIRO a Vodafone, přináší vysokorychlostní gigabitové připojení do sdílených pracovních center ve venkovských oblastech Irska. Tato centra posilují soudržnost komunity, oživují místní ekonomiku a vytvářejí pocit sounáležitosti – umožňují podnikatelům, kreativcům i všem běžným lidem pracovat na dálku a prosperovat i v regionech, které dosud digitální infrastruktura míjela.

Příklady spolupráce:

• Ludgate Hub ve Skibbereenu – první digitální hub v Irsku na venkově
• Creative Spark v Dundalku – inkubátor kreativního průmyslu
• PorterShed v Galway – centrum podporující místní technologické inovace a start-upy

Díky těmto projektům se daří snižovat izolaci venkovských oblastí, lákat nové podniky, podporovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem a zvyšovat produktivitu. To vše ukazuje, jak spolehlivé připojení může posilovat soudržnost regionů a odolnost venkova.

Případová studie 3: Podpora malých a středních podniků prostřednictvím platformy V-Hub

Vodafone pomáhá malým a středním podnikům překonat digitální propast také prostřednictvím platformy V-Hub. Jde o digitální centrum, které nabízí nestranné a praktické rady, jak vybrat správná digitální řešení a posunout podnikání kupředu.

V-Hub cílí na firmy, které nemají dostatek dovedností ani vlastních technických specialistů – tedy přesně na ty, kterým chybějící digitální znalosti brání v růstu.

Prostřednictvím V-Hubu mohou malé a střední podniky na jednom místě získat potřebné zdroje, sestavit akční plány a využít individuální podporu. Jen ve Spojeném království takto posílilo své digitální schopnosti více než 1,7 milionu firem.

Příloha 2: Přehled dopadů – Ekonomické, sociální a zdravotní dopady digitální propasti