Rozhovor: Jak to vidí Michael Dofek z ENSOnet

Jarda (Vodafone): Mám u stolu jako společníka Michaela Dofka, majitele sítě ENSOnet. Michale, co bys o sobě řekl? Kolik ti je let, jakou máš firmu, kolik máte zákazníků a jak dlouho to děláš?
Michael (ENSOnet): Jsem čerstvý čtyřicátník a mám společnost na poskytování internetu v okolí Brna, ale částečně i přímo v Brně. Dělám to zhruba od roku 2006. Postupem času jsme navázali spolupráci s Vodafonem, úplnou náhodou – prostě jsi mi zavolal.

Jak by řekl klasik: svět je malý a o náhody v něm není nouze. Prozradíš, kolik máš dneska zhruba zákazníků?
Síť bych označil spíš za menší, do tisícovky zákazníků.

A jak jsi spokojený se spoluprací s Vodafonem?
Spolupráce funguje perfektně. Výpadky téměř žádné, podpora funguje nonstop. Nastavení všeho je perfektní, určitě si nestěžuji.

To rád slyším! Těší mě, že mám naproti sobě spokojeného zákazníka. Naším cílem je popovídat si o telekomunikačním podnikání trochu odlehčeně. Co ti v poslední době udělalo radost?
V telekomunikacích je zážitků od počítače málo, ale když už se dostanu do terénu, jsou hezkými zážitky třeba krásné výhledy z vyšších míst. Nádherný výhled na Brno a okolí je třeba ze střechy bohunické nemocnice, tam se každý nedostane. Teď už ale většinu práce deleguji na techniky, a tak tyto zážitky mívají hlavně oni.

Ale já o tobě vím, že ty umíš na ty zážitky, které nezískáš u počítače, dosáhnout i jinak. A to právě tím, že práci deleguješ, což je v podstatě v tvém oboru asi velké umění. Myslíš, že se ti daří dobře vyvažovat práci a volný čas?
Snažím se, ale práce často zasáhne i do volna. Když něco vypadne, telefon se nezastaví, i když jsem třeba v kempu u ohně. Je to náročné taky pro rodinu – když přijde akce, musím se soustředit na práci. To jsou ty zápory. Ale pozitivum je, že pokud všechno dobře funguje, potom toho volna může být i víc. Dá se i cestovat, ale člověk pořád musí mít s sebou počítač a stále musí být v nějaké poloviční pohotovosti. Kdyby se náhodou něco odehrálo. Je to služba, která se poskytuje nonstop.

Vzpomeneš si na nějakou akci, kdy jsi musel rychle přepnout ze svého volna do pracovního módu?
Jednou jsme byli v Itálii s obytným autem, v místě, kde není mobilní signál. Večer jsme seděli na krásném místě, s výhledem na alpské kopce, na Dolomity. Díky satelitnímu připojení jsem byl online všude. Najednou přišla bouřka v okolí Brna a začaly mi chodit notifikace o výpadcích. Musel jsem aktivovat všechny techniky, zjistit a odstranit problém – nejčastěji bývá problém s napájením. Bylo to náročné, ale současně je úžasné, jak díky internetu můžeme řešit problémy bez ohledu na vzdálenost.

Jak se ti daří ve firmě udržet spolehlivý tým techniků? Vím, že to bývá problém.
Za ta léta se to vytřídilo. Důležité je vyslyšet jejich potřeby, aby zůstali a neodcházeli jinam. Hlavní technik už byl na odchodu mnohokrát, ale vždy jsme nakonec našli řešení, aby byl spokojený.

Takže klíčem je slušné chování a spravedlivá odměna?
Přesně tak. Je důležité lidem naslouchat a snažit se, aby byli spokojení. Bavit se o problémech, komunikovat. Je důležité, aby kolegové měli čas i na své koníčky a aktivity.

Máš nějakou veselou historku z praxe?
Většinou se staršími klienty – volají na zákaznickou linku, že jim nefunguje internet. Po dlouhém hovoru zjistíme, že mají jen vypnutou Wi-Fi na mobilu. Mnohdy však zákazníci umí být opravdu urputní a možná až agresivní. Není to sice vždy úplně veselé, ale jsou to zážitky z praxe. Nebo děti, které odmítají rodičům povolit restart routeru, protože zrovna hrají hru. To je obecně velký problém, když vidíte kolik dětí je závislých na online připojení. Vlastně na tom oba máme tak trochu z titulu naší práce svoji zásluhu. Technik mi před nedávnem vyprávěl, jak při servisu pomohl mamince poslat malého kluka od počítače hrát si ven. A po chvíli ho potkal venku, jak si hraje na mobilu…

A co nějaký zajímavý zážitek z instalace?
Připojovali jsme v Brně k internetu nově postavený bytový dům. Vše se zdálo v pořádku, ale čas od času někdo z nájemníků zavolal, že mu nejde internet. Přijeli jsme na místo a vše normálně fungovalo. Takto se to náhodně opakovalo v různých bytech, zpravidla večer. Při naší návštěvě však bylo opět vše bez problémů. Ten dům se zdál být prokletý. Až jednou jsme opět přijeli na servis a paní na chodbě bytu povídá: „Počkejte, já to vypnu, to strašně hučí“ a otevřela rozvaděč a vypnula jistič od rekuperace. V tu chvíli přestal fungovat v bytě internet. Nebyl to případ pro nás, ale pro jejich elektrikáře, ale dost jsme se nad tím zapotili.

No to je pěkné.
Některým historkám se směju až zpětně. Jednou jsem zapojoval zásuvku u zákaznice na terase, kde byl velký pes. Prý je hodný. Paní ho držela, ale když jsem se otočil, pes mě kousl do nohy. Musel jsem k lékaři, noha byla fialová a dost to bolelo – poskytování internetu někdy vyžaduje nasazení života.

Brno má krásné okolí, vesnice blízko města získávají už spíš městský charakter, ale stačí zajet za kopec a jsi fakt „na lontě“. Kam jezdíš raději?
Pozoruji rozdílnou atmosféru, když pracujeme a jednáme se zákazníky z města a jeho nejbližšího okolí, na rozdíl od vzdálenějších vesnic. Čím dál jsme od Brna, tím jsou lidé jiní – někdy působí uzavřeněji, možná i trochu závistivěji a více řeší každou korunu. Těžko říct, jestli je to dáno ekonomickou situací, nebo i něčím jiným. Ve městě mají lidé často víc peněz a možná jsou v některých ohledech otevřenější.

Takže tvůj osobní poznatek je, že se vám lépe pracuje ve větším městě nebo v jeho blízkosti, zatímco na venkově je ta práce náročnější?
Nedá se to úplně zobecnit, je to jen moje zkušenost. Ve větším městě je domluva s lidmi většinou jednodušší. Na venkově, kde se opravdu řeší každá koruna, bývá jednání složitější, zvlášť když dojde k výpadku služby, a zákazníci bývají více podráždění a agresivní. Ale je to jen můj osobní postřeh, těžko říct, čím to přesně je.

V čem vidíš výhodu menších poskytovatelů oproti velkým firmám? Jak si udržet své místo na slunci?
Je to v osobním přístupu k zákazníkům. Vše řešíme okamžitě, zákazník je náš pán. Není to klišé, když je jakýkoliv problém, se zákazníky komunikujeme, musí vědět, že pracujeme na odstranění problému. Zákazník musí cítit, že nám na něm záleží. A taky musí být poznat, že jsme dobrý a zodpovědný tým. To je základ našeho obchodního modelu.

Jsi průkopník, toto je první podobný rozhovor. Co by tě zajímalo v případných dalších rozhovorech od tvých profesních kolegů
Zajímalo by mě, jak zvládají pohotovost ve volném čase – jestli si na dovolené opravdu odpočinou, nebo jsou také pořád jednou nohou v práci. Jak se jim daří vyvažovat práci a soukromí.

Michale, poslední otázka: Jsi šťastný v tom, jak podnikáš, jak funguješ, jak se vypořádáváš s nástrahami a výzvami?
Štěstí si za peníze nekoupíš, že? Ale ano, já jsem ve svém životě šťastný.

Michale, moc děkuji za rozhovor!
Já také děkuji a přeji tobě a čtenářům hezký den.